Proč některé bezsrsté kočičky mají srst
Proč některé bezsrsté kočičky mají srst
Ačkoliv se kočičky plemene Sphynx často označují jako "bezsrsté" nebo "naháč", ve skutečnosti nejsou úplně nahé.
To, že mají na těle jemné chloupky, či se některé částečně ochlupatí má vysvětlení.
ANO - kočička sphynx v sobě stále nese gen pro srst, ale jeho projev je ovlivněn specifickou genetickou mutací.
1). Recesivní mutace:
- nahatost (hypotrichóza) u plemene Sphynx je způsobena recesivní mutací v genu KRT71, který zodpovídá za tvorbu keratinu 71 (bílkoviny klíčové pro strukturu vlasů).
To znamená, že aby byla kočička "nahatá", musí zdědit tento vadný gen od obou rodičů.
2). Gen jako "vloha":
- jestliže kočička Sphynx zdědí od jednoho rodiče gen pro nahatost a od druhého "normální" gen pro srst, stane se z ní přenašeč. Taková kočička bude mít srst (i když může být slabší), ale její potomci mohou být bezsrstí.
Kočička má v DNA stále "instrukce" pro růst srsti, ale kvůli mutaci v genu KRT71 jsou tyto instrukce špatně převedeny do reality, což vede k absenci klasického kožíšku.
Vývoj koťátka má též vliv na projev jeho ochlupení:
a). zdravotní stav:
- sphynxíci nemají klasickou srst, která by je chránila před teplotními výkyvy. Jejich tělesná teplota a celková energie jsou úzce spjaty s tím, jak efektivně dokážou udržet teplo.
Chronické problémy nebo oslabená imunita v období koťátka mohou mít dopad na kvalitu pokožky.
b). hormonální vývoj:
- během dospívání dochází u kočiček k velkým hormonálním změnám. Tyto změny mohou ovlivnit nejen celkovou tělesnou hmotnost a svalovou hmotu, ale i stav kůže a jejího mazu (olejů), což nepřímo ovlivňuje vzhled povrchu těla.
c). výživa a růst:
- sphynxíčci mají specifický a poměrně dlouhý růstový proces (může trvat i několik let). Kvalitní strava bohatá na bílkoviny a zdravé tuky je klíčová pro zdraví kůže i pro tvorbu chloupků.
Genetika určuje "styl" (nahatost), ale vývoj a zdraví určují "kvalitu" / vzhled kůže.
Genetická diverzita je pro přežití populací a celých ekosystémů naprosto klíčová. Lze ji přirovnat k "biologické pojistce" – čím více variant genů v populaci existuje, tím vyšší je šance, že v ní někdo přežije nepříznivé okolnosti.
1). Schopnost adaptace na změny:
Život na Zemi je v neustálém pohybu. Změny klimatu, nové druhy predátorů nebo změny v dostupnosti potravy vyžadují schopnost organismů se přizpůsobit. Genetická rozmanitost zajišťuje, že v populaci existují jedinci s různými vlastnostmi, kteří mohou mít pro danou novou situaci výhodné genetické předpoklady.
2). Odolnost vůči nemocem a patogenům:
Pokud je populace geneticky velmi jednotná (např. monokultura), stačí jeden specifický virus nebo bakterie, aby zničila všechny jedince najednou, protože všichni mají stejnou náchylnost. Vysoká diverzita znamená, že i když nemoc zasáhne většinu populace, existují jedinci s jiným genotypem (např. díky jiným imunitním markerům), kteří jsou vůči danému patogenu odolní a mohou populaci obnovit.
Riziko spojené se šlechtěním (Inbreeding)
Bezsrstost u Sphynxů je způsobena recesivní mutací, musí se k jejímu projevení spojit dva nositelé tohoto genu.
Pokud se šlechtitelé snaží o zachování tohoto specifického vzhledu za každou cenu, často dochází k páření příbuzných jedinců (inbreeding).
Právě inbreeding může vést k tomu, že se kromě žádoucí mutace (bezsrstost) začnou projevovat i jiné, skutečně geneticky vadné vlastnosti (například srdeční vady, problémy s imunitou nebo deformace kostry), které jsou v populaci skryté a díky páření příbuzných se začnou projevovat u potomstva.